Měsíc: Listopad 2018

Studenti Anglického gymnázia minulý týden viděli, jak jejich učebnice dějepisu ožívají. Všichni se učí o hrůzách druhé světové války a navštěvují Terezín, kde nacisté drželi Židy, Romy a „politické“ vězně, z nichž mnozí byli odvezeni do Osvětimi. Celkem bylo do Terezína odesláno více než 150 000 Židů, včetně 15 000 dětí. Jedno z těchto dětí nedávno přišlo k nám do školy. Byla to Doris Grozdanovičová.

Transportována z Brna

Paní Grozdanovičová vyprávěla, jak zpočátku, když Němci napadli Československo, byla šťastná. „Byli jsme šťastní, protože nebyla žádná škola!“ Ale situace se v Brně, kde žila, brzy změnila a v roce 1942 byla se svou rodinou zatčena a transportována do Terezína.

Vzpomněla si na svá léta v táboře, kde byla od 16 do 19 let, což je věk mnoha studentů ECP. Navzdory úmrtím všude kolem a hrozným podmínkám – v Terezíně zemřelo kolem 33 000 lidí – Doris Schimmerlingová, jak se tenkrát jmenovala, přežila. Domnívá se, že měla štěstí. Mnoho vězňů muselo pracovat v prádelně nebo v kuchyni, ale ona se starala o ovce. Tato fotografie – která se jako jediná dochovala – ji zobrazuje právě s ovcemi. Dnes má ve svém bytě přes tisíc hraček s motivem ovce, které jí poslali dobří lidé z celého světa.

Každodenní život v Terezíně

Doris musela pracovat od 7:00 do 17:00 hod. Ale podařilo se jí i vzít si s sebou do polí knihu a i když to bylo v zimě těžké a trpěla omrzlinami, práce venku ji činila odolnější vůči onemocněním, které byly v táboře endemické. Vyprávěla také studentům o přátelství, které měla s ostatními dívkami v táboře, a o tom, jak důležitá pro ni byla. Hovořila také o tajné synagoze, která existovala v Terezíně, a nabídla studentům, aby ji doprovázeli na školní výlet do tábora, kde by jim vše ukázala.

Osvobození

Na podzim roku 1944 byla v Terezíně sama. Její matka v táboře zemřela. Její otec a bratr Hanuš byli součástí jednoho z posledních transportů do Osvětimi. Ale těsně před osvobozením tábora český četník Josef Urban, který pracoval v táboře, nabídl, že ji přijme, protože jeho vlastní dcera zemřela před třemi lety. K tomu nakonec nedošlo, ale paní Doris dodnes příbuzné Josefa Urbana navštěvuje. Ačkoli její otec v Osvětimi zemřel, Hanuš přežil a společně se vrátili do Brna. Oba pokračovali ve studiu a Doris absolvovala Masarykovu univerzitu v oboru angličtina a filozofie.

Život v Praze

Paní Grozdanovičová se poté přestěhovala do Prahy a pracovala jako redaktorka ve vydavatelství, kde využila své znalosti angličtiny a němčiny v překladu a tlumočení. Je členkou Terezínské iniciativy a výkonnou editorkou jejich časopisu. Často navštěvuje školy, kde vypráví o svém příběhu. Bylo nám ctí, že svůj příběh sdílela i s našimi studenty. Svědectví očitých svědků je velmi důležité a Anglické gymnázium organizuje takováto setkání pravidelně. Její syn, Jan Grozdanovič, je jedním z členů správní rady naší školy.

 

 

 

 

 

 

 

Medicína je mezi studenty Anglického gymnázia oblíbeným oborem. Letos začalo pět absolventek roku 2018 studovat lékařství na Univerzitě Karlově.

Naši absolventi studují medicínu i ve Velké Británii a když Michal Barabas nabídl, že by mohl přijít promluvit si se současnými studenty, kteří přemýšlí o kariéře v lékařství, byli jsme potěšeni, že ho můžeme přivítat zpět ve škole. Michal hovořil o tom, co se v jeho životě událo poté, co opustil ECP. Ukázal studentům, že existuje více než jedna cesta k tomu, jak se stát lékařem.

Doktor Barabas nejprve studoval farmakologii na University College London a chtěl se stát akademickým vědcem. Ale poté, co absolvoval UCL, si uvědomil, že nechce strávit svůj pracovní život před lavicí, s pipetou v ruce. Michalovy obzory byly širší; chtěl se více věnovat studiu nemocí a jejich vlivu na lidi. Uvědomil si také, že chce mít kolem sebe více interakcí s lidmi než je obvyklé v pozici vědce.

Cambridge University

Michal se tudíž vydal na poněkud méně známou cestu k tomu, jak se stát lékařem. Vrátil se na univerzitu, tentokrát do Cambridge, aby zde postgraduálně studoval medicínu. Tato cesta je otevřena nejen absolventům vědy, ale i těm, jejichž první diplom je z velmi odlišného oboru. Michal studoval například se studentem, který se předtím věnoval oboru francouzština a španělština. Jednalo se o intenzivnější čtyřletý kurz, ale ne natolik intenzivní, aby si Michal nenašel čas na svoji vášeň pro lední hokej. Hrál za tým Cambridge a zúčastnil se tradičního meziuniverzitního zápasu proti Oxfordské univerzitě.

Školení pro nemocniční lékaře

Nyní je Michal kvalifikovaným lékařem a právě nastoupil na svoje první pracovní místo. Pracuje v nemocnici Hinchingbrooke v Huntingdonu nedaleko města Cambridge.

Současní studenti ECP si poslechli, jaká budou Michalova příští léta jako doktora ve výcviku. Bude rotovat po různých speciálních pracovištích v rušné obecné nemocnici, aby získal zkušenosti ve všech oblastech, které se mu otevřou. V současné době pracuje v léčebně pro krátkodobě nemocné pacienty. Jejich diagnózou může být zápal plic, sepse nebo potřebují podrobnější vyšetření svých příznaků.

Lékařství má pro každého něco

Lékařství má mnoho tváří, takže každá osobnost má své umístění, od patologie, radiologie přes vnitřní medicínu až po specialisty zabývající se komplexní chirurgií, jako je neurochirurgie nebo maxilofaciální chirurgie. Některé speciální obory ve Spojeném království jsou v České republice méně obvyklé, například paliativní péče, která se zabývá zvládáním symptomů, kterými pacienti trpí na konci svého života.

Den v životě lékaře na praxi

Michal popsal typický den v práci. Začíná to vizitou, kterou vede primář. Navštíví každého pacienta na oddělení a rozhodnou o svých léčebných plánech na daný den. Je na začínajících lékařích, jako je Michal, aby zajistili, že dané plány budou provedeny; například uspořádání nových léčebných režimů, provádění zvláštních krevních testů nebo postupů, jako je například bederní punkce či sjednání složitějšího monitoringu prostřednictvím magnetické rezonance, CT nebo ultrazvuku.

Jeho pracovní týden je na zvládnutelných 40ti hodinách, přestože stejně jako všichni ostatní lékaři říká, že zaměstnanci NHS dělají přesčas, aby pokryli rostoucí poptávku. Pravidelně musí pracovat další hodinu nebo dvě, aby dokončil plány svých pacientů. A ne vždy jde o hodiny od 9 do 5, protože pacienti jsou nemocní 24 hodin denně. Když Michal pracuje přes noc, je odpovědný za pět oddělení, z nichž každé pečuje o přibližně 50 pacientů. Zdravotní sestry Michalovi reportují případné obavy o určité pacienty.

Michal odpověděl i na otázky studentů. Velkoryse nabídl, aby mu studenti napsali e-mail, jakmile pokročí jejich úvahy o kariéře v medicíně.

Vzpomínky na Anglické gymnázium

Jedna zajímavá otázka zněla: „Proč jste se rozhodl studovat farmakologii na univerzitě?“ Michal řekl: „Líbily se mi hodiny chemie s panem Emmersonem a hodiny biologie s paní Kerr, takže jsem věděl, že chci studovat přírodní vědy.“ Pan Emmerson a paní Kerr byli samozřejmě velmi potěšeni, že Michal je nyní lékařem a pomáhá léčit nemocné.

A co Michal řekl o své první návštěvě zpět ve své škole? „Bylo skvělé vrátit se po tak dlouhé době a setkat se se svými bývalými učiteli. Hodně toho zůstalo stejného, jak jsem si to pamatoval – přátelská, rodinná atmosféra, přemýšliví studenti a oddaní učitelé.“

Působivé laboratoře

Ale hodně se toho také změnilo – vylepšená jídelna a zejména nové laboratoře. „Jsou velmi impozantní a téměř se blíží standardům těch, které jsem zažil ve farmaceutickém průmyslu. Současní studenti ECP mají velkou výhodu, že mohou tyto laboratoře používat, a jsem si jist, že jim pomohou inspirovat mnoho studentů, kteří se na univerzitě budou věnovat vědě nebo medicíně, stejně jako já.“

 

Den válečných veteránů

Den válečných veteránů, který vždy připadá na listopadovou neděli, je důležitým datem v kalendáři Anglického gymnázia. Naši studenti reprezentují školu při každoroční vzpomínkové akci u příležitosti Dne válečných veteránů (Poppy Appeal) na britském válečném hřbitově v Olšanech.

Poppy Appeal Královské britské legie

V průběhu celého minulého týdne jsme si připomínali ty, kteří zahynuli nejen během 1. a 2. světové války, ale i během následných konfliktů, například v Afghánistánu, kde nedávno padli vojáci jak z České republiky, tak z Velké Británie. Celý týden je zasvěcen vzpomínkám na ty, kteří zahynuli, jejich rodiny a jejich oběť. Školní shromáždění na toto téma vedly studentky Linda Novobilská a Alexandra Brízová. Vysvětlovaly studentům, proč je tento týden ve Velké Británii tak důležitý. Královská britská legie pořádá jednu z největších sbírek v zemi. Dobrovolníci prodávají červené papírové máky, aby shromáždili finanční prostředky na pomoc veteránům a jejich rodinám.

Flanderská pole

Červený mák je symbolem této charity, protože je první květinou, která po skončení bojů 1. světové války vyrostla na polích severní Francie a Belgie. V roce 1922 byla v jižním Londýně otevřena továrna, kde papírové máky vyráběli zranění veteráni. Každoročně dobrovolníci prodají po celé Británii kolem 36 milionů kusů papírových ozdob ve tvaru máku. Se zásobou máků a s kasičkami postávají na ulicích, před obchody a železničními stanicemi.

Zástupci ECP

V neděli se prezident Studentské rady Michael Best připojil k Lindě a Alexandře. S pomocí dalších členů Studentské rady Michael organizoval prodej máků ve škole. Vzpomínkového obřadu se zúčastnili také Dr. Brown s manželkou, pan Straughan, který sloužil v královském námořnictvu, a paní Hearn, jejíž český otec byl členem 311. perutě českých pilotů v britském letectvu RAF během 2. světové války. Podobný slavnostní obřad, jako se slavil v Praze, se koná v každém městě a vesnici ve Velké Británii a připomíná krajany, kteří odešli bojovat, ale nikdy se nevrátili.

100. výročí

Letošní ceremoniál byl samozřejmě obzvláště výjimečný, protože si připomínáme 100. výročí konce 1. světové války, která si vyžádala životy 16 milionů lidí. Datum a čas obřadu byly významné: jedenáctá hodina jedenáctého měsíce nám připomněla, že v ten den v roce 1918 zbraně konečně utichly. Během obřadu pomohli Linda, Alexandra a Michael členům spolku 1st Prague Cubs and Scouts položit náboženské symboly na hroby těch, kteří zemřeli ve službě své země. Krátce se zastavili u každého hrobu, aby si připomenuli syny, manžely a otce, kteří tam byli pohřbeni. Někteří z padlých nebyli o moc starší než naši studenti.

Pozvání britského velvyslance

Po ceremoniálu se všichni vrátili na britské velvyslanectví k tradičnímu obědu. Mohli si tak prohlédnout nádherný Thunovský palác s úžasným výhledem na Prahu a také ochutnat vynikající pokrmy připravené šéfkuchařem pana velvyslance.