Sedím u počítače – od pasu nahoru upravená, šaty, perličky, za sebou na žehlícím prkně mám kytici a vedle sebe svíčku, před sebou – můj v černých deskách Máj.
Mám pocit, že budu řídit letadlo – číst na Petříně Máj – oslovovat kolemjdoucí – to je snadné – jak to ale bude dnes? Jak budu připojovat ty, co se budou hlásit? Nezradí ta malá bílá blikající krabička????
Máj ale musíme přečíst, verše musí znít Petřínem i éterem, musíme je zavolat do světa, nesmíme přerušit tradici.
Na Petříně jsou spojky – studenti věrní a zprostředkovávají pohled na Máchu a Petřín – díky nim jsme tam i my všichni, co jsme na síti – další věrní studenti současní i bývalí i jedna naše maminka! I moje děti a jejich dítě…
Letos je Máj na síti – nemohli jsme ho svolat – co kdyby přišlo více lidí, než je povoleno, ale spojky jsme tam měli! A pak jsem začali! Dalekáť cesta má! Marné volání!
Alena Švejdová, zástupkyně ředitele, učitelka českého jazyka
